Přijď na AKUSTICKÝ HYDE PARK s BLACK UGANDA CHOIR

Přijď ve středu 21.ledna od 19:30 do Křišťálového sálu Staré Radnice poslouchat a třeba něco přidat na první experimentální Circulus Acusticus v Brně.

O co jde? O setkání v kruhu bez podia a hlediště. Naslouchej a až na tebe přijde řada, daruj ostatním pět minut svého času – Zahrej. Nebo zazpívej. Sám nebo s někým, kdo je s Tebou v sále – Nebo řekni příběh. Přečti něco z knížky. – Zarecituj. Zatanči. Kouzli. – Cokoliv. Je to Tvých pět minut – Nebo jen poslouchej a třeba klidně usni.


Co nachystáme? Židle – Naladěnou kytaru – Naladěnou baskytaru – Mikrofon na přizvučení – Djembe – Dřívka – Moderátora.


Zbytek večera je na nás v sále! Kdo je pro, že by svých pět minut na Hydeparku dal, ať pošle krátký mail na ralank@volny.cz.

.......................................................

Jak to (asi) bude probíhat?

Vítám jakékoliv nápady v komentářích pod článkem.


V sále jsou židle do kruhu. Vnější kruh pro ty, co chtějí jen poslouchat, vnitřní pro ty, co i zahrají. Uprostřed sálu je kombo s nazvučenou baskytarou, akustická kytara, a bedna od mikrofonu na stojanu, tak aby nástroje mohly kroužit po obvodu. Uvidíme, třeba zvučení nakonec ani nebude nutné.


Večer otevře Black Uganda Choir znělkou "20 oblíbených šlágrů", protože asi tolik příZpěvků za večer stihneme. Po krátkém přivítání zkusím demonstrovat průběh sám na sobě:


- představím se a napíšu na A4 fixem své jméno nebo přezdívku. Nějaká dobrá duše z BUCH to vylepí na stěnu.


- zahraju, řeknu nebo předvedu, co mám na srdci. Nepřetahuju a jsem ohleduplný k ostatním. (Když to bude o dvě minutky víc, hlavy se trhat nebudou, ALE !!!)


- předám štafetu následovníku v kruhu pomocí malého černého tučňáka a rozumné otázky, která mě zrovna napadne.


Kdo se nechce prezentovat individuálně, může si přát něco konkrétního z repertoiru Ugandy, nebo jiné kapely, když přijde v provozuschopném počtu. (Black Uganda Choir si sedne do vnitřního kruhu, pokud se nás sejde málo.)


O přestávce lidé mohou psát na pověšené A4 (vzít tužky!) a . Další možnost bude cca 15 minut na konci setkání. Takže se přestává hrát cca ve 21:45. Poslední píseň zase patří Ugandě podle výběru kapelníka. A další pokračuje při příštím Hyde Parku, bude-li na BKC chuť v pořadu pokračovat.


Srdečně zvou a na setkání se těší

Richard Lank
Black Uganda Choir
a
Věra Šustrová
Brněnské kulturní centrum

Canyonland

Moji milí,
na závěr cesty do Utahu jsem alespoň na chvíli nakoukl do národních parků. A i já jsem se nechal uhranout tou krásou a fotil již dávno stokrát vyfocené. Chodil jsem pomalu, jako Malý Princ ke studánce, místy i po čtyřech, abych někam nespad.

A teď už jsem z Ameriky unavený, zničený balením a těším se domů.
PS: Zbylých 356 foto opublikuji, až bude čas.

Arches ještě jednou

Arches

Neštítím se ničeho.

Žeru mletý krávy,
až se z toho dávím.

Guitar & Co., Provo

Na Historical Main Street - některé domy mají celých 120 let! - láká potulné kytaristy cedule Guitar & Co. Sněží a zima jak na Aljašce, zdálky doléhá temné vytí policejních vozů. "Nu což," povídám si. "Bude tam teplo a hlavu mi snad neutrhnou," a prošel jsem malými dvířky do obrovské dílny plné akustických kytar. Zázrak.


Obrovské dílně vládne sympatický šedivý děd. Zrovna tam s nějakými muzikanty chystal výstavu fotografií, tak jsem tam asi na dvě hodiny ztvrdnul a povídal si s nimi. Vystavenou kytaru šedivý děd vyrobil pro radost, není na prodej a kdo si chce na ni zahrát, musí poprosit. Je to kouzelná kytara. Když se na ni zahraje, v Austrálii se narodí šest malých klokanů. Teda na jaře.

A protože kytara není houska ve Wall-Martu, šedivý děd zákazníkům přikazuje umýt si ruce, než začnou na něco sahat.


A když jsem z obchodu odešel, venku uběhlo přesně 100 let. Zmizely bryčky, koně a a smrad a nějaký idiot v džípu do mě málem najel při parkování.

Utah lake at sunset

Utah lake je malinký státní park na západ od Provo, města, které šéfuje okresu Salt Lake City - venkov.
Zjevně tu někdo bydlí a kochá se tou krásou každý den.


Jinak jezero samo nic moc. Prostě zledovatělá placka s bagrem na obzoru. Snad proto se tu nesedává a nehraje s kousky uhlí jako dřív. (Kdo neví, jak je to s tím uhlím, pak viz kniha povídek Lovec a ústřice od Jamese Thurbera.)