sobota 23. června 2012

EURO končí! Čím bude Evropa platit?

Ani ty Slonovraty už nejsou, co bývaly. 
Evropa upadla do recese. Sloni se proto přestali vracet z teplých krajin a drží se mimo vnější hranice Schengenu. Pod Nečasovou vládou sice vznikla pracovní skupinu lákající slony k bezpečnému návratu do vlasti, ale její akce - mimo obligátní rozkrádání jakýchsi fondů - vyznívají do ztracena. 


Česko je tedy stale bez slonů. Na lepší časy se začíná blýskat až díky finanční krizi, která obchází Evropou a v těchto dnech je na oficiální návštěvě Řecka a Španělska . 


“Sloni se vrátí !“ shrnul řecký premiér vizi sjednocené Evropy u příležitosti sletu supů nad hnijícími ekonomikami Eurozóny. Jednoznačně odmítl návrat Řecka k drachmě a zároveň vyzval Eurozónu, aby pevně navázalo Euro na cenu banánů.    




Představa faktického zavedení BANÁNOVÉHO STANDARDU vyvolala mezi supy i jejich mršinami širokou odezvu. Podívejme se na hlavní výhody i rizika takové měny: 


• Banán je na vzduchu nestálý a musí být investován během několika málo týdnů, v létě i během několika dnů od vydání. Rychlý koloběh banánů tedy nutně zvýší ekonomickou aktivitu na makro i mikroekonomické úrovni 


 • Díky samovolnému uhnívání nevyužité měny neroztočípumpování banánů do ekonomiky  inflační spirálu 


 • Zavedení banánů je technicky nenáročné, už dnes EU směrnice na circa 600 stranách definují normovaný eurobanán v dostatečném detailu. Náklady si vyžádá jen překolkování banánů, tedy nahrazení samolepky CHIQUITA samolepkou s portrétem hlavy státu. 


 • Praní špinavých banánů – tedy uvedení čerstvě sklizené emise na trh - se stane mediálně sledovanou událostí s velkým marketingovým potenciálnem. Například první emise britských banánů s kolkem vyobrazujícím Alžbětu II se s jistotou stane sběratelskou raritou vzhledem k vysoké popularitě královny 


 • Padělání nestálé měny bude např. ve Skandinávii krajně obtížné, padělatelské plantáže a skleníky lze snadno odhalit vrtulníkem 


 • Výnosy z finančních investic budou snadno kontrolovatelné i pro laickou část populace - počet zrajících banánů si spočítá na prstech snadno každý, kdo má za sebou základní školu 


 • Zmražení vkladů obyvatelstva už nebude strašákem, ale naopak vítanou službou, která uchrání úspory před znehodnocením.  Modely ČNB předpokládají take zavedení banánkovek, kdy stát nebo občan jako platidlo používají kolkovanou slupku, která je 100% krytá chutnými dužinami ve státních mrazácích. 


 • Výše banánových rezerv pak určí nové globální hráče, tzv. Banánové republiky. Dnes chudé a neatraktivní destinace jako Honduras, Kuba, Haiti a Portoriko se stanou daňovými ráji. Předpokládá se, že většina průhledných firem přesune své neprůhledné podnikání z Kypru, Lichenšteinska a Útěchova práve tam. 


Nesmíme ale zavírat oči před očividnými riziky, respektive, musíme o nich plodně diskutovat a připravit se na ně. Pro organizovaný zločin jsou budoucí tuny zamražených banánů lákavým soustem, které stěží nechá bez povšimnutí. A korupce zůstane všudypřítomná: řadový policista rád přimhouří oko za trs žlutavého ovoce. 


V naší bujné fantazii si není težké představit zběsilé večírky tzv chiquitos, nových zbohatlíků, kde to vanou napuštěnou po okraj banánovými koktejly teprve začne. 


Ale i bez organizovaného zločinu čeká na občany řada potíží, jejichž důkladná analýza přesahuje možnosti této úvahy. Krátce poukážeme jen na problem, že ne všechny banány budou stejně kvalitní, což povede k přirozenému stanovení směnných kurzů mezi národními banány. 


Na druhou stranu: výběry z trsů vydařených ročníků , slámové a ledové banány, to vše si najde cestu do sbírky nejednoho numismatika. 


Naděje zůstává: budou-li banány, nakonec se nám vrátí i ztracení sloni. 
Ale to už bude úplně jiný příběh.

sobota 6. března 2010

psáno pro Brnopolis: Petr Minařík a jeho Větrné Mlýny

Měsíc autorského čtení, který od r.2000 probouzí Brno z červencové kulturní ospalosti, se během 10-ti ročníků vypracoval v největší český literární festival. Jeden ze zakladatelů festivalu, Petr Minařík, si na nás udělal čas a povídal o festivalu, o blogování i o svém nakladatelství s příznačným jménem Větrné mlýny.






O Měsíci autorského čtení
Měsíc autorského čtení jsme začínali původně jako komorní přehlídky české literatury. Už od začátku probíhá celý červenec, všech 31 dní. Důvod, proč červenec, je jednoduchý: divadla mají prázdniny a nehrají.

Nicméně, v roce 2009 tu na třech paralelních scénách vystoupilo 125 autorů - protože mimo českých autorů chceme uceleně představit i současnou literaturu jiného státu. V roce 2009 to byla Kanada a 11. ročník bude francouzský . Pozvali jsme i Milana Kunderu, ale ten asi nepřijede :-)

Pochopitelně festival nepostihne literaturu v celé šíři, ale 31 autorů z jedné země je už docela reprezentativní vzorek, to už si nějakou představu rozhodně uděláte.


Brno, jako místo pro mezinárodní festival
Celý festival řídíme já a s Pavel Řehořík, spolumajitel Větrných Mlýnů, základní tým čítá asi 6 lidí a pak asi dalších 20 lidí, kteří tlumočí, starají se o hosty a tak


V Brně je pro festival dobré klima. Brno je stále ještě vydavatelskou baštou poezie a město jako instituce má k festivalu stále lepší vztah; poslední dva roku 2 roky se festival koná pod záštitou primátora  (pozn autora: a záštitu nad letošním ročníkem převzal také starosta města Paříže) 


Co je důležité, že se nám daří domlouvat s hoteliery rozumné ceny a autorům tak zabezpečíme slušné ubytování. Odezva autorů na Brno i festival je pozitivní, těžko však rozlišit zdvořilostní pochvalu a skutečné nadšení.  Každopádně je většina autorů nadšená z prostoru Divadla na provázku, a jeho Alžbětinská scény.



Brno, největší maloměsto v republice

Brno má historickou tvář a zároveň je komorní. A to je pro spoustu lidí příjemné. Někdy je až moc klidné a zahnívající a potřebuje oživit. Například Větrné mlýny ho oživují Měsícem autorského čtení

A že se tady více čte poezie, to není jen pozitivní fakt,  to svědčí o Brněnské, obecně Moravské určité "pomalosti" dané mentalitou a vývojem.  V Praze a Berlíně je 90% povídkářů a romanopisců, protože velké město  je dynamičtější a rychlejší.. 

Brno je prostě největší maloměsto se vším všudy, od politické reprezentace až po takové to hard-patriotství. Já sám jsem soft-patriot, Brno je mi připáráno, ale to neznamená, že poslouchám Los Brnos a chodím povinně v neděli na Šelepku. Nemůžu říct ani, že by mi Brno něčím "dělalo radost", mě dělají radost konkrétní lidé, kteří tu pracují a tvoří.







Brno v české poezii
Na podzim r. 2009 jsme ve Větrných Mlýnech vydali sbírku Kdybych vstoupil do Kauflandu, ocitl bych se v Brně, aneb Brno v české poezii.  Dora Kaprálová, editorka knížky, týden co týden  tiskla v MF básničky o Brně. Nám to připadlo zajímavé a nabídli jsme jí knižní vydání .




Nakladatel a sociální sítě, web 2.0  a vůbec cyberspace


Dne je kanálů, kterými k nám proudí informace,strašná spousta a Net patří mezi ty pohodlnější. Dnešní otázka je, jak ty informace správně filtrovat


Mám svůj blog, je to jistý způsob komunikace, když chcete něco napsat a k něčemu se  vyslovit. Účet na Facebooku mám taky, ale tomuto jsem nepropadl. Není to zásadní. Společenská síťpro mě znamená, že se znáte a že se potkáte. Facebook, to je jen spičkování ve stylu SMS, za které neplatíte. 


Skype je pro mě daleko užitečnější, zvlášť při přípravě festivalu směřuje spousta komunikace do zahraničí

Blogy jako Brnopolis jsou občanský prostor svého druhu, který se zabývá komunální politikou a komunální správou, a to je dobře. Lobbystické skupiny, ty nemají blog, ty ho nepotřebují, ty to dělají úplně jinak! 



Brnopolis má pro mě hlavně tu cenu, že někdo chce něco dělat. Otázka, nakolik bude mít kdy reálnou sílu a za sebou ty pravé osobnosti, aby mělo potenciál něco měnit.

úterý 9. února 2010

středa 25. listopadu 2009

Kateřina na blátě (Slohová práce na téma MUDr. Ondřeje Zahradníčka)

Nechci Ondřeje Zahradníčka jmenovat, ale přemluvil mě, abych po téměř 15. letech zkusil napsat nějaký prozaický útvar, a dokonce mě dohnal k tomu, že jsem ho autorsky přednesl za poměrně příznivé reakce publika. Protože pár lidí projevilo o psanou podobu zájem, tak tedy publikuji.

Upozorňuji, že ač postavy mají reálný základ, děje zde obsažené jsou částečně smyšlené, neboť účelem povídky není popsat, jak se to stalo, nýbrž jak se to stát mělo.



Kateřina na blátě

V duchu vidím Kateřinu na blátě stejně ostře jako onoho roku dva tisíce kdysi: Minula právě sedmá a oknem se do pokoje dívá vlezlá deštivá tma. Kateřina stojí přede dveřmi a ještě stále vztekle tiskne zvonek. Ač doktorka farmacie a čerstvá magistra teologie, hovoří dost sprostě, a jak jsem pochopil, přišla chodníkem, kde kopáči angažovaní radnicí MČ Brno-Jundrov ještě stále nepoložili svrchní vrstvu. Místo kopáčů bahnitý pruh ošetřují jen hnusní obrovití psi, ale ti v rozporu s projektovou dokumentací rozhodně nekladou asfalt.

V pokoji polekaně tichnou nástroje muzikantů, kteří ještě za světla dorazili na dnešní marmeládovou schůzi (v angloamerickém světě nazývanou jam-session)

Kateřina se znovu nadechne a zaječí, že ihned potřebuje horký čaj, gumové rukavice a kýbl a tlusté ponožky. A botky jsou nové a taky se chtěla pochlubit novou barvou vlasů a novým parfémem.

Pravda, každý, kdo si v tuto chvíli Kateřinu prohlédne a očichá, bude překvapen bohatým spektrem vůní a barev, které se spojitě mění od hlavy až k patě. A je také pravdou, že Kateřina stále ještě nepustila prst ze zvonku.

V pokoji řvou ostatní muzikanti smíchy a dveře sousedních bytů se polekaně otevírají. Jsme v pasti, obklíčeni smradem a výchovnými pohledy. Mektám omluvy a beru Kateřinu chlácholivě za ruku, i když vím, že chlácholení bytostně nesnáší. Protože kdo škrtí, ten nezvoní.

Kateřininy zblácené boty jsou zhmotněním zvukomalebnosti dvojhlásky „BL“.

„BL“ totiž v sobě nese pocit pomalu, ale neudržitelně se rozlévající mazlavé nechutnosti v blízkosti tak těsné, že není úniku. "BL" ale zároveň vyjadřuje naléhavou potřebu se o tom bavit s ostatními. Zvukem "BL" se dožadujeme účasti, a pokud je to možné, i pochopení ze strany bližních.

Neboť: Zvrací se v intimitě samoty či v řeči nepřímé, což zajišťuje odstup od děje. Ale mezi lidmi se z očí do očí prostě bleje.

Neboť: Sám sobě přiznám, že jsem idiot a že mám průser. Ale svému okolí se prezentuji jako neškodný blbeček, který způsobil menší blamáž.

I blizna má na povrchu cosi lepkavého, i když je mi rostlin kvůli jejich způsobu rozmnožování dost líto. Ale co já můžu vědět, jaké je to blaho, když vám na bliznu dopadne řádně zpylená včela. Vyslovením "BL" si prostě zahráváme s kouzly hlubinné psychologie!

"Mohl bys přestat očumovat moje nohy a sehnat čaj a ty ponožky?" přerušuje Kateřina mé úvahy tónem starší sestry a já, celoživotní mladší bratr, jdu raději vyhovět.

Konečně se snad vše v dobré obrací. Gratulujeme „sestře farářce“ Kateřině k titulu a hrajeme její oblíbené vykopávky (v angloamerickém světě nazývané oldies), protože písně, na rozdíl od nás, stárnou. Kateřinu oslovujeme a voláme "sestro farářko" od předloňské spontánní oslavy završení druhého ročníku Husovy teologické fakulty, kdy na parkovišti před hospodou U Tadeáše tvrdila, že je oprávněna žehnat a vzápětí požehnala mé staré zelené škodovce.

Kateřina se extrovertně opíjí, jihne a nazývá nás svými oblíbenými hříšníky. Nad otázkou, jak nás hodlá zpovídat, když se většiny našich hříchů sama aktivně účastní, se ale zasmuší:

"Já stejně nikdy mít farnost nebudu, já bych je musela zabít! Já bych sobě i farníkům furt nadávala. Jen ať to zkusí ke zpovědi! Vykecat, to se můžou, to jo, ale svoje hříchy si každej musí vyžrat a pořešit sám! A voni by mně utekli ke katolíkům! Ale tam jim to žádný svatí taky nevyřeší a proto naše církev svatý neuznává. Svatí, to jsou akorát národní umělci katolický církve!"

Těšíme Kateřinu, že my bychom jí rozhodně neutekli. A Kateřina se rozjasní: "Tak já vám za to ukážu, co jsem si za státnice koupila za dárek, když už jsem tou magistrou teologie". Vytáhne z batůžku krabičku, otevře ji a nadšeně se dívá na naše konsternované obličeje.

"No řekněte, chlapi, není to krása? To si vezmu na promoci."

Všichni mlčí. Ještě nikdy jsem neviděl tolik mužů se společně bát řvavě rudých kalhotek s obrázkem souložících čertů a řvavě rudé podprsenky s černou krajkou. Stydlivě se schováváme za hudební nástroje a Kateřina triumfálně odchází do koupelny převléknout se, aby měla z rudého prádélka ještě větší radost.

Večírek skončil a většina přítomných odchází, protože v mém staromládeneckém 1+1 může zalehnout - záměrně neříkám spát - jen devět lidí. Zbylé noneto vyháním včetně Kateřiny ráno a pouštím se do generálního větrání a debordelizace doupěte, neboť odpoledne snad přijde na návštěvu Ona s velkým O.

Ona, kvůli které bych oželel setkání s kýmkoliv z ostatních pěti miliard lidí včetně Dalajlámy a sirotků z Nikaragui. Ona, která mě zničí. Neboť její zdrženlivé chování má příliš blízko k ideálu dobře vychované dcery ze slušné rodiny za první republiky.

Ona, která už pár let patří do naší, relativně početné smečky pozvolna stárnoucích individualit. Smečky, která se sice ráda pohybuje pospolitě, ale důsledně ctí právo na vlastní rozhodování a na vlastní deprese. Smečka, nikoliv stádo - to je první a základní pravidlo.

Na bázi recipročního altruismu pak muži a ženy ve smečce uzavírají různé barterové dohody, kterými si ulehčují chod svých malých domácností a udržují případnou rodičovskou pupeční šňůru dostatečně dlouhou. A proto její souhlas, že za dobrý čaj a dobrou večeři zase jednou ve vší počestnosti vyžehlí mé košile, nevěstil žádné světlo na konci tunelu.

(Přestože nepochybně tušila moji zjevnou slabost vůči jejím fyzickým i duševním půvabům, choval jsem v té době jedinou, navíc zcela iracionální jistotu - že toho nezneužije.)

Opravdu přišla, zazvonila krátce a v čistých botkách a se žehličkou v ruce vstoupila s onou nepopsatelnou a nenapodobitelnou grácií a její blízkost mi na tváři kouzlila výraz zamilované stupidní ovce. Šla si opláchnout ruce a já se zatím v kuchyni chystal ji ohromit pohledem na syrové kuře na pekáči.

Vrátila se překvapená s krabičkou v ruce a jemně se optala:
"Máš v koupelně neuvěřitelné věci. Co se to tady včera dělo?"

„To je krabička od kalhotek a od podprsenky,“ zablekotal jsem a půda mi pod nohama začala měknout.

„Obrázek vidím,“ konstatovala. „Co se to tady včera dělo?“

“To nám včera Kateřina ukazovala kalhotky a podprsenku.”

„Vida ji, Kateřinu… ”

„No totiž, ona … měla velkou radost a chtěla se jako pochlubit, co si koupila si za státnice.” Všude kolem nás je vlhké hnědé Brno. Brno, od slova Brnie, blata. Všude jen samá „BR“ a „BL“

“To se vám muselo líbit”, pokračovala Ona. „Tak jí, prosím tě, večer zavolej, že bílé kalhotky si zapomněla u tebe v koupelně. Aby jí nechyběly.”

“Totiž ona nám to ukázala jen tak a pak se šla teprve převlíct. Totiž…” Už nemám sílu, potápím se, neschopen, utonu.

Pobaveně se na mě dívala a zakončila debatu hlasem starší sestry: “Vždyť mě se přece nemusíš zpovídat, kdo ti na večírku ukazuje červené podprsenky s černou krajkou. Pojď mi ukázat ty košile a začni péct to kuře, mám příšerný hlad!”

A já, doživotní mladší bratr, stále s mrtvým ptákem na pekáči v rukách, poslušně a zplihle ukazuji obdobně zplihlou hromadu prádla v pokoji. Jak symbolické. Tohle není blamáž neškodného blbečka. Tohle je průser a já jsem idiot.

Když se za půl hodiny vrátila do kuchyně, o Kateřině se už půl slovem nezmínila. Ale bylo mi jasné, že už v jejích očích patřím jinam, někam mezi vyznavače nesnesitelné lehkosti blití. Alespoň, že to kuře jí chutnalo. Pak se rychle rozloučila a po chvilce zmizela v temném blátě za oknem.

Za necelý měsíc se mě významně optala, jestli mám stále co žehlit? Vůbec nic jsem nechápal, jak je u mého pohlaví obvyklé. Ale Ona přišla a vzala mé košile opět do péče. I nabídnuté kuře si vzala, dokonce dvakrát. A za pár let si na radnici vzala do péče i mne, celého, takového, jaký jsem, snad aby mne zachránila z morálního bláta sexu, drog a rock’n’rollu. Bláhová naděje, ale i třetinový úspěch se počítá - drog jsem se za svůj život ještě nedotkl a zvykl jsem si být trapně monogamní.

Mnohé pohnutky či úvahy mé krásné ženy nechápu dodnes. Ale protože mi ještě nikdy k obědu nepředložila žádný z pokrmů, o kterých ví, že je považuji za blemt ekvivalentní žádosti o rozvod, stačí mi moje blažená nevědomost.

pondělí 7. září 2009

Come and Join Accoustic Hydepark in Brno, 18:30

Don't know what to do on Tuesday, 29th of September in Brno?



Come and join Accoustic Hydepark at Stará Radnice. We start 18:30

What is Accoustic HydePark?
A Do-It-Yourself event for everyone who likes music and literature.
We'll meet in the circle with no distintion between audience and the stage.

We encourage everyone to prepare 5 minut performance for the others: Sing a song, read a poem, share a story, bring a theme for jam-session... Whatever you like. these 5 minutes are minutes of yours.

Some themes for jam session you can find here!.

Be sure to bring your instrument, djembe, claves, book with you!
Be open-minded and tolerant!
Enjoy!


Looking forward to meet you there

neděle 6. září 2009

3.Akustický HydePark - 29.9.2009 od 18:30

Přijď v úterý 29.září v 18:30 do Křišťálového sálu Staré Radnice na jarní Circulus Acusticus v Brně.

O co jde? O hudebně literární setkání v kruhu bez podia a hlediště. Kdo chce, má svých pět minut pro ostatní v sále. Nebo dojde na jam session - malou improvizaci na dané téma a každý se může přidat. Djembe, nástroj, dřívka, chřestítka, knížku s sebou.


-------------------------------------------------------------------------------------------------
Na vysvětlenou: Ač je následující popis v druhé osobě čísla jednotného, Akustický Hyde Park je akce otevřená všem a tedy zdvořilá a ohleduplná. Návrat do časů, kdy si lid a jeho soudruzi tykali na povel, se nepřipouští.
-------------------------------------------------------------------------------------------------

Židle jsou v sále do kruhu. Sedni si kamkoliv. Sálem putuje tučňák. Chceš-li, zastav na pět minut tučňáka a je na Tobě, co se bude v následujících pěti minutách dít dál:

Třeba něco zahrej nebo řekni: Nebo zazpívej. Sám nebo s někým, kdo je s Tebou v sále – Nebo řekni příběh. Zarecituj. Přečti něco z knížky – Zatanči. Kouzli. - Nauč nás něco - Udělej krátký hapenning


Třeba vyhlaš jam session: Uprostřed kruhu je košík s tématy. Vyber si. - Nebo téma urči sám a zahrej beglajt - Pujč si nástroj nebo perkusi vprostřed kruhu. - A hrej, bubnuj, cinkej, improvizuj - Nebo jen poslouchej ostatní.


Cokoliv. Je to Tvých pět minut.


Co nachystáme? Sál a židle do kruhu – Moderátora - Naladěnou kytaru – Naladěnou baskytaru – Mikrofon na přizvučení – Djembe – Dřívka – Triangl - Zobcovou flétnu


Co s sebou? Hlavně porci otevřenosti a tolerance. Chceš-li, vem si s sebou djembe, nástroj, dřívka, chřestítka, knížku, lístky do jam-session košíku (když zajistíš základní doprovod)


Zbytek večera je na nás v sále! Kdo už ví, že by svých pět minut na Hydeparku dal, ať se mi ozve na ralank@volny.cz.

Srdečně zvou a na setkání se těší

Richard Lank
Black Uganda Choir
Brnopolis.eu/


Honza Trhlík
http://www.oresak.cz/


a Věra Šustrová
Brněnské kulturní centrum

úterý 21. července 2009

Flashmob: Muzeum v parku

Kde:
Björnsonův park, na rozhraní ulic Veveří a Zahradníkovy, součást tzv. Akademického náměstí

Kdy:
středa 12.srpna, 18:00 - 19:30

Jak:
Přijď vystavit předmět, ke kterému tě něco váže, a na papír A4 k němu napiš velkým písmem, proč ho vystavuješ. Jako u popisky v muzeu.
(I obyčejná věc může mít pohnutou historii. Třeba baterka, která ti zachránila život v noci na D1?)

Nebo ze sebe udělej sochu a vystav sám sebe: Oblékni se za cokoliv, dej před sebe klobouk a nehybně stůj. Když Ti někdo hodí desetník nebo knoflík, udělej pohyb.


Zobrazit místo Muzeum v parku, středa 12.8. 2009 od 18:00 na větší mapě


Nekaž flashmob tím, že bys něco prodával, něco třaskavého odpaloval, někoho k něčemu přesvědčoval, dělal obscénního blbečka a vůbec se choval jinak, než v muzeu.


Björnsonův sad
(link na další informace zde nebo zde)

Björnsonův sad je součástí území na rozhraní ulic Veveří a Zahradníkovy, zvaného Akademické náměstí. Dodnes má v sobě jakousi podivnost a zmatečnost danou jeho polohou na rozhraní městských částí Brno-střed, Žabovřesky a Královo Pole.


Toto území bylo dlouhodobě drženo jako rezerva pro veřejné budovy města a je výrazně poznamenáno stavbou budov dvou protichůdných urbanistických koncepcí: ze soutěže na Akademické náměstí (1925) byla realizována pouze právnická fakulta; z další soutěže (1965) vzešel komplex administrativních objektů dodnes nazývaný Chepos. Jako solitér pak byla v 90. letech do území umístěna Moravská zemská knihovna.


Tato lokalita nebyla nikdy krajinářsky ani zahradnicky projektována, ale přesto si za dobu své existence dokázala vytvořit svého genia loci. Její volné trávníkové plochy s ovocnými stromy a lípami tvoří příjemné prostředí pro pobyt návštěvníků. Lidé park hojně využívají, přestože je vybaven jen několika lavičkami a prolézačkami, cesty jsou pouze vyšlapané a chybí veřejné osvětlení. Dnes je sad chráněnou plochou městské zeleně a je uveden na seznamu ploch nejvýznamnější zeleně v Brně, který tvoří přílohu obecně závazné vyhlášky města Brna č. 15/2007, o ochraně zeleně v městě Brně.