Středem Salt Lake City a 11-ti milionů mormonů je bez diskuse 15 akrů, na kterých leží komplex Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
A středem každé neděle je Music And Spoken Word, rozhlasový pořad na světě, který Mormon Tabernacle Choir nepřerušeně vysílá od r.1928, což bohatě stačí na světový rekord. Měl jsem tu čest se účastnit 4088-tého živého vysílání. V bezchybné akustice tabernáklu se do mě opřelo 360 hlasů, až běhal mráz po zádech.
Vystupení mělo všechny rysy americké sborové tradice. Aranžmá, jestli mohu posoudit, nebyla nijak extrémně náročná, ale výraz, dynamika a ladění byli vypilované do posledního detailu. Mormon Tabernacle Choir nejsou žádné kusovky a jejich poslední CD je nominované na cenu Grammy.
V diskografii sboru má čestné místo CD Spirit of America s písněmi, které jsou Američanům drahé, podobně jako nám Kde domov můj a další melodie, jimiž probouzíme naši národní hrdost v okamžicích nějakého toho hokejového zlata.
Vedle nevyhnutelných Battle Hymn of The Republic (tj. čééérny muž pod bičem otrokáře žííííl) a God Bless America je na CD i píseň Going Home, nic jiného než otextované largo z Novosvětské Antonína Dvořáka.
V dobách amerického národního obrození to byl právě Dvořák, který byl skeptický k pokusům kloubit vážnou hudbu s šamanskými zpěvy indiánů a doporučoval žákům hledat inspiraci u černochů. A teď to má: Going home se zabydlelo a zní z kdejakého CD s americkými traditionaly. Neexistuje nějaká verze s Luisem Armstrongem? To by bylo krásné.
Po koncertě na nás před vraty čekaly sestry Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a pozvaly nás na prohlídku komplexu, a to asi v osmi jazycích včetně tlumočení do znakové řeči. Takovému pozvání nelze odolat.
Žádné komentáře:
Okomentovat